Co se počítá?

10. November 2007

Lukáš Křečan v článku Znalosti a zkušenosti píše několik věcí, na které mám trochu jiný názor. V následujících řádcích budete mít možnost se ho dozvědět.

Znalosti jsou laciná věc?

Znalost nejsou laciná věc. Důkazem jsou například kurzy v počítačové škole Gopas, kdy některé týdenní stojí i více než 50 000 Kč. Myslím, že by firmy svoje zaměstnance na tato školení neposílaly, kdyby se jim to nevyplatilo.

Když chodíte do školy též to není zadarmo – někdo vám musí platit školné (vlastně to se asi dnes ve většině případů neplatí), kolej, městskou hromadnou dopravu, stravování.

Když si doma čtete knížku už vůbec to není zadarmo. Pro mě osobně je čas strávený s knížkou nesmírně cenný…jednoduše protože ho mám na tuto činnost strašně málo. Chodím pro práce, do posilovny, sem tam zaběhat, trávím čas se svojí ženou, prací na baráku…knihu si otevřu v noci když Kačenka jde spát (kolem 22.00 hod) – ale to u ní zase hned usnu, jsa unaven celodenní činností.

Relativně snadno jdou nabýt znalosti na takové úrovní aby člověk byl schopen udělat zkoušku na vysoké škole. Sám si na ty (tři roky vzdálené) časy pamatuju – nebyl problém dělat tři zkoušky týdně. Na takovou Fyziku I na Strojní fakultě ČVUT se dalo naučit za den a půl (když člověk chodil na přednášky). O na obávanou dynamiku se nechalo naučit za týden.

Je ale velký rozdíl naučit se něco na zkoušku (to je relativně laciné) a naučit se něco tak, aby se tím mohl člověk živit – denně to používat. Když se vrátím k té dynamice musel bych jí studovat několik let než bych o sobě mohl prohlašovat že jsem na ni skutečný odborník.

Zkušenosti jsou to co se počítá?

Je to trošku jako s tou slepicí a vejcem. Buď můžu nejdřív něco nastudovat a až potom si to vyzkoušet v praxi a nebo nemusím studovat nic a novou věc mi přímo ukáže můj kolega. Když takového kolegu mám je to uplně ten nejlepší případ. Když je skutečně dobrej může nás za několik dní naučit stejné množství nových věcí jako jsme se naučili sami za několik posledních let. Otevřít vám oči.

A co je cennější? Doma si přečíst knížku nebo jiné materiály a pak si v praxi sám vše vydřít a naučit se…nebo se to samé se zlomkem úsilí a stráveného času dozvědět od někoho zkušenějšího.

Myslím, že správná odpověď na to co je cennější neexistuje. Cenné je jak mít dobrého kolegu a být schopen rychle vstřebávat jeho rady, tak mít trpělivost se samostudiem a vlastními pokusy. Špičkový programátor musí umět oboje.

Z mojí praxe

I pročítal jsem si před rokem některé články o AJAXu, hrál jsem si s knihovnou jQuery. To trvalo asi týden. Za několik měsíců potom přišel požadavek na vytvoření pár AJAXových featur pro jeden web. I když jsem neměl žádné praktické zkušenosti nebyl problém featury naprogramovat. Důležité bylo mít základ – vědět jak AJAX funguje, jaké frameworky existují, v čem je který dobrý. K tomu člověk nepotřebuje žádné praktické zkušenosti. Úplně postačí praktické zkušenosti někoho jiného.

Strašně se mi líbí jedno příšloví – Moudrý člověk se učí z chyb druhý a hloupý ze svých. Já jsem si ho upravil: Moudrý člověk se učí z chyb druhých, průměrný člověk ze svých a hloupý člověk se nepoučí ani z vlastních chyb.

Chci tím říct, že samostudium, vlastní implementační pokusy, předání zkušeností od kolegů (párové programování, rozprava nad pivkem) – to vše jsem cesty, kterými lze nabýt zkušenosti, nebo schopnosti, znalosti chcete-li. Tyto cesty jsou do velké míry vzájemně nahraditelné.

Když už jsme u těch zkušeností – tady je trochu větší pravděpodobnost že se dostaneme na zcestí – že se něco naučíme dělat blbě a pak to děláme blbě celý život. Je to jako když člověk chodí do posilovny a má špatnou techniku při takovém základním cviku jakým je dřep s velkou činkou. Trvá měsíce než se člověk naučí provádět cvik správně.

Kdežto když čteme nějakou knihu je, podle mého, o trochu menší šance že její obsah pochodíme nebo budeme interpretovat chybně. To jejímu obsahu spíš nebudeme rozumět vůbec.

Závěr

Když už byla řeč o těch rozečtených knihách – já teď louskám Mastering Enterprise JavaBeans 3.0. Vlastně po mně doteď jejich znalost nikdo nevyžadoval…ale až přijde ten čas budu připraven :) A budu si zatraceně vážit každé přečtené stránky.

K otázce z nadpisu – Co se počítá? – bych dodal asi tolik – Počítá se když má člověk (pozor – teď přijde otřepaná fráze) chuť učit se nové věci. Právě jsme do firmy přijali nového programátora a je mi uplně jedno jestli má víc těch laciných znalostí nebo těch cenných zkušeností. Vtip je v tom, že bude pracovat s novým frameworkem a jediná důležitá věc (v krátkodobém horizontu) je to jestli mu to jednoduše půjde nebo nikoliv. A jde mu to…

Článek patří do kategorie: Ostatní

3 Komentářů Přidat komentář

  • 1. finc  |  13. November 2007 v 17.07

    Souhlas.
    Neni dulezite, kde mame startovni caru, ale jake mame odhodlani.
    S programovanim jsem zacal kolem 22 let. Pro nekoho pozde, pro me ovsem nepodstatna vec. Kdyz mam touhu ucit se nove veci, tak me nemuze nic zastavit :)
    Dost casto slychavam, ze programovani je o talentu. Ja si myslim, ze ten talent je vetsinou tak maly, ze mnohem vice prevazuje fakt, objevovat a zkoumat nove veci.

    Dost mi chybi kolega, s kterym bych probiral dane veci. Kolega, ktery umi neco, co ja nikoli. Kolegu jsem tedy nahradil vetsim usilim samovzdelavani. Nebyt touhy, tak dnes stale pisu jen v PHP ci sedim v kanclu a matlam excel tabulku :)

  • 2. Vlasta  |  13. November 2007 v 20.19

    [2]Tak s tim vekem jsme na tom stejne. Ja mel svuj prvni pocitac ve 22 letech – druhak na vejsce a programovat jsem zacal asi pul roku potom.

  • 3. littleli  |  11. December 2007 v 19.53

    Realita je vždy o krok napřed takže i špičkový programátor se nakonec musí hrabat v Excelu, přestože by to „údajně“ zvládla i sekretářka.

    Znalosti a hlavně dovednosti určitě nejsou zadarmo, z ekonomického hlediska není zadarmo ani náš volný čas, neděláme v každý náš okamžik nějakou (ekonomicko) volbu? Určitě děláme, takže by nás toto nemělo překvapovat.

    To přísloví stavět takto je z mého pohledu možná až arogantní. Protože jak již jsem psal, realita je o krok napřed. Takže bych se spokojil i s obecnějším: Moudrý člověk se snaží učit z chyb. Nebo možná dokonce: Moudrý člověk se učí.

    Mimochodem pěkné články, odkazy a dobré tématicky orientované názory. Díky Vlasto.

Přidat komentář

Povinné

Povinné, skryté

Security Image Povinné
Opište text z obrázku

Povolené HTML značky:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <code> <em> <i> <strike> <strong>

Odkazovat na tento článek  |  Přihlásit se k odběru těchto komentářů přes RSS Feed


Kalendář

May 2019
M T W T F S S
« Jan    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Poslední články

Locations of visitors to this page