Certifikace - můj pohled na věc
Před několika málo okamžiky jsem si přečetl zajímavý článek od kamaráda Romana Pichlíka s názvem Certifikace – děkuji nechci.
Nedá mi to a musím některé věci z článku okomentovat.
Pokud budu mluvit konkrétně,tak Sun Certified Programmer for the Java 2 Platform, Standard Edition 5.0. mě neláká z toho důvodu, že nenosím v hlavě ani kompilátor, ani interpretr a už vůbec si nedovedu představit jak runtime zpracovávám v hlavě (překlad, interpretace, výpis výstupu) zdrojový kód na kusu papíru. Ušetřený procesorový čas budu raději věnovat jiným samovzdělávacím aktivitám.
Asi jsem nepochopil slova o nošení kompilátor v hlavě. Při pohledu na přehled požadavků ke zkoušce Sun Certified Programmer for the Java 2 Platform, Standard Edition 5.0 se mi naopak zdá (a při studiu na zkoušku se to potvrdilo), že se jedná o užitečné a praktické okruhy otázek.
Faktem je, že jsem při studiu na tuto zkoušku objevil mnoho střípků do mého poznání Javy, které mi až dosud chyběly. Programování (Java) je kromě mojí práce i můj velký koníček, takže i sve svém volném čase studuju novinky atd., takže při přípravě na zkoušku jsem pouze na dva týdny (z toho jeden v nemocnici) jedhoduše sáhl ke studiu otázek z okruhu požadavků.
Ovšem uznávám, že tento certifikát má jistou vypovídající hodnotu. Jestli tato hodnota napoví cosi o tom, že držitel dokáže v hlavě překládat a provádět java kód a nebo o tom, že má dobré znalosti Javy, záleží pouze a jenom na interpretaci toho kdo na certifikát pohlíží. Co se týká pokročilejších certifikací od Sunu, tak tam bych byl ještě obezřetnější.
Opět jsme u toho překládání a provádění kódu
v hlavě…Myslím, že je dobré, když programátor umí číst kód
a rozumí tomu jak funguje. Dnes například zatraceně dobře vím jaký je
rozdíl v tom, když kolekci Set naimplementuju ja
HashSet nebo TreeSet (rozdíl je například
v tom, že TreeSet umožňuje mít kolekci seřazenou a
vyžaduje, aby objekty v kolekci implementovali rozraní
Comparable).
Myslím, že certifikace je jako kterýkoliv jiný stupeň vzdělání. Vysoká škola (vystudoval jsem spalovací motory na ČVUT v Praze) mi pro mojí současnou pozici programátora dala jednu podstatnou věc – vědomí, že se člověk může naučit skutečně všechno.
Certifikace samozřejmě není všechno. Jak už to tak bývá – i vysokou školu vystuduje hlupák. U certifikátů to může být zrovna tak. V mém případě mělo složení certifikátu ještě jeden podstatný důvod. Abych jednoduše zjistil, jak na tom moje znalosti Javy jsou. Ve firmě jsem v Javě programoval pouze já a vůbec jsem netušil jak dobře ji vlastně ovládám.
Asi nejvíce mi vadí fakt, že nalévají do hlavy pouze a jenom pravdu od Sunu. To bohužel vede k tomu, že je do člověka v některých případech napumpovaná teorie, která je v praxi nepoužitelná. A tak člověk bohužel získá deformovaný pohled na ostatní technologie.
Tady je patrně řeč o některý složitějších zkouškách (např. Sun Certified Enterprise Architect). V základním certifikátu je řeč v podstatě jenom o základních principech jazyka a API. Není tam tedy prostor pro žádnou pravdu od Sunu.
Na závěr malá zkušenost z praxe – jak jsem již psal v minulém postu prodělal jsem několik pohovorů. Ani na jedno z míst by měl personální agentura nedoporučila nebýt certifikátu. Většina firem chce Java programátory s praxí delší než mých 2,5 roku. Částečnou náhražkou je právě vlastnictví vzpomínaného glejtu.
Certifikát nechápu jako něco, na co se člověk nadrtí (jako na zkoušku na vejšce) a pak to zapomene. Takto to snad ani dělat nejde. Myslím, že je to spíš o tom posbírat a sesumírovat již zažité znalosti.
Závěr
Podle mě je úplně jedno jestli člověk studuje nové věci kvůli tomu, aby si udělal certifikát, nebo z jiného důvodu. Tak či onak si rozšiřuje obzory a někam se posouvá.
Celý článek 14 komentářů 29. August 2007